klimatická konkurenceschopnost

Nová éra obchodu řízeného klimatem Globální obchodní krajina prochází zásadní transformací, v níž klimatické aspekty již nejsou volitelné – stávají se zásadními konkurenčními faktory. Od 30. prosince 2024 čelí velké a střední společnosti vyvážející zemědělsko-průmyslové produkty do Evropské unie nové realitě: dodržování nařízení EU o odlesňování (EUDR), které zakazuje dovoz produktů spojených s odlesňováním. Od června 2025 se tento požadavek rozšiřuje na malé a střední podniky (MSP), což představuje klíčový okamžik, kdy se klimatická agenda stává konkrétním prvkem průmyslové konkurenceschopnosti, nikoli pouze environmentálním hlediskem. Pochopení EUDR: Globální reakce na úbytek lesů EUDR vychází z kritického globálního kontextu, který vyžaduje naléhavá opatření. Podle FAO bylo mezi lety 420 a 1990 na celém světě ztraceno více než 2020 milionů hektarů lesů – což je plocha větší než celá Evropská unie. Hlavním důvodem tohoto odlesňování je expanze zemědělství, která má hluboký dopad na biologickou rozmanitost, živobytí venkova a klimatickou stabilitu. Jako jeden z největších světových spotřebitelů zemědělských a lesních produktů se EU ujala odpovědnosti za omezení své vnější ekologické stopy prostřednictvím tohoto průkopnického nařízení, které tvoří ústřední pilíř závazku Evropské zelené dohody ke klimatické neutralitě do roku 2050. Nařízení EUDR se vztahuje na sedm kritických komodit a jejich deriváty: palmový olej, kakao, kávu, sóju, dřevo, hovězí maso a kaučuk. To zahrnuje vše od čokolády a kůže až po nábytek a papírenské výrobky. Aby společnosti získaly přístup na trhy EU, musí prokázat splnění tří základních požadavků: Výroba bez odlesňování: Výrobky nemohou pocházet z půdy odlesněné po 31. prosinci 2020, přičemž pro dřevěné výrobky platí zvláštní ochrana proti degradaci lesů. Dodržování právních předpisů a zeměpisná sledovatelnost: Společnosti musí ověřit, zda je výroba v souladu se všemi příslušnými zákony v zemi původu, včetně pozemkových úprav, pracovních práv a předpisů o životním prostředí. Rozhodující je, aby poskytli přesné zeměpisné souřadnice výrobních míst. Komplexní due diligence: Organizace musí zavést robustní systémy pro posuzování a zmírňování rizik v rámci svých dodavatelských řetězců a požadavky na dokumentaci musí být udržovány po dobu nejméně pěti let. Latinskoamerická výzva a realita implementace Pro Latinskou Ameriku a Karibik (LAC) je v sázce značné množství. V roce 2022 region vyvezl do EU přes 157 miliard dolarů, z čehož přibližně 53 miliard dolarů pocházelo ze zemědělského sektoru. Více než 60 % tohoto zemědělského exportu – nejméně 32 miliard dolarů – spadá pod nařízení EUDR, což znamená, že většina zemědělského obchodu regionu s Evropou musí nyní splňovat tyto nové standardy. Výzva se výrazně liší v závislosti na produktu a zemi. Export kávy z Kolumbie, Brazílie, Hondurasu a Peru vygeneroval tržby ve výši 7 miliard dolarů, od zelených zrn až po gurmánské výrobky. Kakao z Kolumbie, Ekvádoru, Peru a Dominikánské republiky dosáhlo hodnoty 2.6 miliardy dolarů v podobě kakaových bobů, másla, pasty a hotových výrobků. Brazílie a Mexiko vedly ve vývozu dřeva s hodnotou 4 miliard dolarů v podobě desek, nábytku, papíru a kartonových výrobků. Po 12měsíčním odkladu uděleném koncem roku 2024 se nařízení EUDR nyní uplatňuje od 30. prosince 2025 pro velké společnosti a od 30. června 2026 pro mikropodniky a malé podniky. Tato úprava poskytuje zásadní dodatečný čas na přípravu, ale okno pro akci se rychle zužuje. Navzdory tomuto prodloužení přetrvávají na straně EU značné problémy s implementací, včetně absence jednotného digitálního systému pro prohlášení o náležité péči a opožděné klasifikace rizika zemí. EU musí také lépe uznávat stávající certifikace a platformy v zemích produkujících, aby se zabránilo duplicitě byrokratických procesů a zvyšování transakčních nákladů. Strategická reakce: Od dodržování předpisů ke konkurenční výhodě Aby si společnosti udržely svou konkurenční pozici, je nezbytná okamžitá akce napříč všemi frontami. Mapování dodavatelského řetězce musí identifikovat všechny produkty v rozsahu EUDR a vysledovat je zpět k jejich geografickému původu, včetně přesných souřadnic výrobních míst. Právní ověření zajišťuje komplexní dodržování místních zákonů upravujících vlastnictví půdy, environmentální management a pracovní normy ve všech zemích původu. Integrace technologií prostřednictvím georeferencovaných systémů sledovatelnosti poskytuje podrobnou dokumentaci potřebnou pro procesy due diligence, zatímco systematické přístupy k hodnocení rizik vyhodnocují a zmírňují rizika odlesňování a nelegální činnosti v celém dodavatelském řetězci. Strategická partnerství s technickými organizacemi, certifikačními orgány a poskytovateli technologií pomáhají budovat robustní systémy dodržování předpisů. Certifikace jako FSC, Rainforest Alliance a UTZ sice mohou podpořit úsilí o dodržování předpisů, ale nenahrazují povinný systém náležité péče vyžadovaný nařízením EUDR. Společnosti musí vybudovat komplexní systémy, které mohou tyto certifikace zahrnovat jako podpůrné důkazy. Chytré společnosti si uvědomují, že dodržování nařízení EUDR představuje více než jen regulační povinnost – je to cesta k udržitelné konkurenční výhodě. Tato transformace byla nevyhnutelná, a to nejen kvůli závazkům EU v rámci Pařížské dohody z roku 2015 o boji proti změně klimatu, ale také kvůli rostoucí poptávce spotřebitelů po odpovědném získávání zdrojů. Bez ohledu na regulační úhel pohledu je produkce bez odlesňování již dlouho nevyřešeným úkolem pro globální dodavatelské řetězce. Vzhledem k tomu, že globální trhy stále více oceňují environmentální a sociální odpovědnost, firmy, které investují do robustních systémů v první řadě, se odliší od konkurence a zároveň získají přístup k prémiovým segmentům trhu. Tato transformace také podporuje širší rozvojové cíle, včetně formalizace zemědělských systémů, zlepšené infrastruktury sledovatelnosti a posílené péče o životní prostředí, která prospívá místním komunitám a ekosystémům. Úspěch vyžaduje koordinovanou akci nad rámec úsilí jednotlivých společností. Vlády v zemích produkujících ropu musí posílit právní rámce a mechanismy vymáhání práva, zatímco EU musí zajistit spravedlivé a praktické provádění, které zohledňuje regionální realitu a stávající kapacity. Nejslibnější výsledky vzejdou z partnerství mezi producentskými zeměmi a EU, která budou stavět na stávajících silných stránkách, spíše než aby zaváděla zcela nové systémy, a vytvoří tak cesty k dosažení souladu s předpisy, které budou jak přísné, tak dosažitelné. Příležitost k urychlení udržitelné transformace Nařízení EUDR sice představuje značnou výzvu, ale zároveň nabízí příležitost k urychlení formalizace, udržitelnosti a sledovatelnosti výrobních systémů. Ti, kteří se předem připraví, se nejen vyhnou obchodním rizikům, ale také získají konkurenční výhodu na trhu, který si stále více cení environmentální a sociální odpovědnosti. AtGreen Initiative